Co je psáno, není vždy dáno. Mnohé striktně znějící napsané příkazy nebo zákazy neplatí vůbec nebo jen zčásti. Začalo to hned na letišti po příletu, kde byly na přepážce cedule omezující přístup jen pro občany Ruska, ale bez problémů nás tam odbavili.
Provoz aut v ulicích je opravdu silný. Nápadné byly zvuky od pneumatik. Bližším zkoumáním se zjistilo, ze spousta aut jezdí s hřebíky v gumách.
Velká země, jiné vnímání vzdáleností. Hlavně se nesmí naletět na ujištění, že je něco blízko, případně za rohem. To pak bolí nohy. No a samozřejmě s tím související mocnářské velikášství - všechno je pokud možno největší, nejvyšší atd.
Pořád převažují lidé, kteří vypadají nasupeně, když mají obsloužit zákazníka. Ale čest výjimkám. To si pak člověk opravdu užívá, když narazí na usměvavou a kompetentní osobu.
Petrohrad je protkaný řekami a vodními kanály, ale úplně tu chybí městská lodní doprava, vodní taxíky nebo tak něco. Mají jen okružní plavby pro turisty. Když se pak neplánovaně otevřou mosty i ve dne, chaos je prý dokonalý.
Setkali jsme se nepokrytou pýchou lidí z Petrohradu na své město a špatně skrývanou nelibostí vůči Moskvě.
Žádné komentáře:
Okomentovat